Masarykova základní škola Lubenec, okres Louny

Plán akcí školy

prosinec 2018
Po Út St Čt So Ne
1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31
esfjpg.jpg

Vyhledávání

Školákem v Protektorátu

   „Nejsilnější dojem na mě udělala paní Doris,“ píše Karolina Psotová z deváté třídy, „bylo mi jí strašně líto, že musela prožívat takové věci. Obdivuji ji, že o tom dokáže mluvit. Nedokážu si představit, že bych zažila, co ona. A jak pro ni bylo těžké zvyknout si po válce na normální život.“ „Byla upřímná a otevřená, to mě překvapilo. Asi pro ni nebylo lehké vyprávět například o tom, jak jejího otce a bratra deportovali z Terezína do táborů na východ,“ dodává Barbora Černá.

   Podobně se vyjádřili téměř všichni žáci osmé a deváté třídy Masarykovy základní školy v Lubenci, kteří letos v říjnu navštívili Památník Terezín a zúčastnili se dvoudenního vzdělávacího semináře. Takto reagovali na setkání s pamětnicí, paní Doris Grozdanovičovou, která přežila za války 4 roky v terezínském ghettu.

   Po úvodní přednášce prošli žáci městem Terezín – bývalým ghettem a seznamovali se s průvodkyní s tím, jak to tu za války vypadalo. Navštívili také muzeum ghetta, bývalou márnici, hřbitov a krematorium.  „Šokovalo mě, že Němci zabíjeli a spalovali židy v krematoriu, a pak popel házeli do řeky,“ píše Vítek Pšenička. „Také jsem v krematoriu četla básničku, kterou psal malý kluk o své babičce, bylo to moc smutné,“ dodává Barbora Svejkovská. „V muzeu mě zaujaly seznamy dětí, které prošly Terezínem, které byly po celých zdech,“ píše ještě Barbora Černá, která jako ostatní účastníci exkurze dostala za úkol zhodnotit, co ji nejvíce zaujalo. Večer pak čekal žáky ještě film Poslední motýl, který se natáčel v Terezíně.

   Druhý den ráno jsme se přesunuli do Malé pevnosti, kde bývalo vězení, během války vězení gestapa. Pro utvrzení ponuré atmosféry se ochladilo, zatáhlo a drobně pršelo. „Zaujalo mě, jak malé a holé byly samotky,“ píše Pavel Černý z osmé třídy, „bylo otřesné procházet těmi místy a dozvídat se, co se tam dělo,“ dodává Karolína Psotová, „a kolik vězňů se muselo vejít do jedné místnosti.“ „ Měli minimum jídla, hygieny a museli pracovat, i když byli nemocní,“ přikyvuje Barbora Svejkovská.

   Nejvíce působivé bylo ovšem setkání s pamětnicí paní Doris Grozdanovičovou, která vyprávěla svůj příběh a odpovídala na otázky. Na závěr připravili lektoři Památníku Terezín workshop Školákem v Protektorátu.

   Myslím, že zážitková pedagogika, exkurze a setkání s pamětníky žákům mnohé dá a podle jejich reakcí si opravdu hodně odnesli. Byl to pro ně ale i zážitek, který pomáhá vytvářet dobré vztahy v kolektivu: „Líbilo se mi, že i když jsme byli dvě třídy, na všem jsme se shodli a užili si to,“ uzavírá Barbora Vrbíková z deváté třídy.

Jana Michalcová