Masarykova základní škola Lubenec, okres Louny

Laura a její poník Glen Mars

Laura Váňová. Tak se jmenuje naše kamarádka, žákyně 3. B Základní školy Masarykovy Lubenec. Je výjimečná a my jsme na ni všichni pyšní. Jezdí totiž dostihové závody na poníkovi a vyhrává. Možná má závodění v krvi. Je totiž vnučkou slavného žokeje Josefa Váni, její babička i tatínek trénují koně.

            Laura koně miluje a již od útlého věku se věnuje ježdění. Ona sama pomáhá i ve stájích, a tak všichni víme, že když my o víkendech spíme, Laura je již u koní. A protože nás všechny zajímalo, jak to všechno začalo, zeptali jsme se babičky, paní Pavly Váňové.

A tady je příběh malé Laury:

            „Laura se narodila do dostihové rodiny, její dědeček i tatínek jezdili dostihy. Od malička chodila s babičkou do stájí, kde krmila koníky a snažila se pomáhat. Už ve třech letech začala jezdit na malém poníkovi. Stáj se pro ni stala centrem zábavy a přátelství s lidmi, ale hlavně s koňmi, psy, kočkami, králíky........

V obchodě házela do košíku mrkve a jablka. Od dětství si se zvířaty budovala vztah. Ve stájích začala trávit čím dál víc času (víkendy, prázdniny).

Jelikož Laura je závodivý typ a ve všem chce být první (už od mala říká - kdo bude první u auta), netrvalo dlouho a začala hodně otravovat, že už by taky ráda jezdila dostihy poníků. Závody však obnáší cestování po dostizích po naší republice, ale i do zahraničí.

I přes spoustu pádů jí koně neodradili a stále více začínala vnímat dostihy a vše kolem. Neustále od babi a dědy slýchávala, že bez práce nejsou koláče a že musí na sobě tvrdě pracovat, jestli chce závodit.

Před třemi lety dostala malá Laura poníka, který se jmenuje Glen Mars. Je černobílý a Laura mu okamžitě vymyslela přezdívku HERMELIN. Dva roky spolu trénovali, než jsme je loni v dubnu přihlásili do prvního dostihu v Mostě, kde se umístili na 6. místě. Hned druhý dostih v květnu Laura spadla za cílem a byla z toho zlomená ruka. Ani to jí neodradilo a za dva měsíce už stála opět na startu v Lysé nad Labem a dojela druhá.

V roce 2024 odjela svých 6 dostihů a dokonce se dočkala i prvního vítězství. Byla ten rok v osmi letech nejmladší účastnicí na ponících a na konci sezony byla vyhlášena v Praze na galavečeru na 16. místě z 53 dětí.

Během zimy Laura i její Hermelín fyzicky i hlavou dospěli a začali být nerozlučná dvojka.

Letošní sezonu zahájili v  dubnu v Mostě krásným 2. místem. Během prodlouženého víkendu stihla 1. května vyhrát v Lysé a 3. května být druhá v Mostě.

Fandit jí jezdí celá rodina - maminka, taťka, bráška, babi a děda z Prahy, ale hlavně i její spolužačky Rozárka a Baruška, které s ní také občas chodí do stáje pomáhat a jezdit.

Dostihy poníků mají svá pravidla a jsou rozděleny do tří skupin. S – malí,   M - střední a L - velcí. Každé malé dítě začíná v S kategorii na malých  a s přibývajícím věkem přechází do vyšší kategorie. L mohou jezdit děti do 15 let a tím jejich závodění na ponících končí a přecházejí na dostihy mezi dospělé… pokud u tohoto sportu vydrží.

Na letošní rok má Laura s Hermelínem naplánováno 11 dostihů, snad je nic nezastaví a vše  dobře zvládnou.

Laura je dnes, ve svých 9 letech, plnohodnotný člen týmu. Cestuje s koňmi po celé Evropě (Itálie, Francie, Německo...), pomáhá s péčí o koně před závody.

Jsou pondělky, kdy se jí nechce stávat do školy po náročném víkendu, ale ví, že škola je na prvním místě. Když bude škola a chování v pořádku, může závodit.

Přejeme jí i Hermelínovi, ať se jí sezona vydaří bez pádů a úrazů, ať jí sport stále baví a dělá radost.“

            Děkuji paní Váňové za příběh naší milé spolužačky Laury. Všichni víme, jak je učivo pro třeťáky náročné – celá malá násobilka, písemné postupy sčítání, odčítání, násobení, konstrukce trojúhelníku, kružnice, vyjmenovaná slova…. Laura zvládá školu velmi dobře, je žačkou, která plní všechny úkoly, do třídy vnáší radost, veselí, je milá, kamarádská, spolehlivá, pracovitá. I my se přidáváme s přáním všeho nejlepšího, krásných zážitků a mnoha vítězství v dalších dostizích.

Lauri – držíme moc palce!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

S velkým poděkováním paní Pavle Váňové, babičce Laury, sepsala Mgr. Věra Floriánová, třídní učitelka.